Žáci čtvrté, páté a obou třetích tříd se 29. 11. 2016 rozjeli do Dvora Králové nad Labem na divadelní představení „Zapomněli na mě“.
Každý rodič to zná. A každé dítě také. Občas někdo z nich řekne tomu druhému něco, co by nejraději nikdy nevyslovil. Co vůbec nemyslel vážně. Co by chtěl hnedle vzít zpět. Jenže už se stalo...
„Ještě jednou a já tě přetrhnu!“ zakřičí občas unavený tatínek na nezbedného synka, aby ho o chvíli později už zase hladil láskyplně po vláskách.
„Nech mě být! Nemám tě ráda!“ piští jindy po probuzení holčička na nebohou maminku, kterou by přitom za nic na světě nevyměnila.
I hrdina naší nové pohádky, malý Vendelín, si takhle jednou otevřel pusu na své rodiče, aniž by vlastně pořádně tušil, co říká: „Dejte mi konečně pokoj! Zapomeňte na mě!“ Nejenže pořádně netušil, co to vlastně říká, ale především nevěděl, že na stěně visí kukačkové hodiny, které mají tak trochu kouzelnou moc. A tak se Vendovo přání zčistajasna vyplnilo. Jako mávnutím kouzelného proutku Venda zmizel. Ztratil se. A rodiče na něj v mžiku oka zapomněli.
Mezi námi, on se vlastně spíše jenom zmenšil. Najednou se vedle něj zapomenutá ponožka jeví veliká skoro jako žirafa. A jediný, kdo je ochoten se s ním kamarádit, je smradlavý sýr z ledničky. Možná by si časem našel Venda v novém světě i jiné kamarády, kdyby tolik netoužil vrátit se k rodičům. Jenže se dozví, že ho rodiče musí zavolat jménem dříve, než usnou. Jinak by už zůstal navždy takto ztracený... Ale jak to má proboha zařídit?
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím
phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.