Už od září běží i na naší škole projekt společnosti Post Bellum, která zprostředkovává příběhy lidí – obětí totalitních režimů 20. století mladé generaci, nazvaný Příběhy našich sousedů. Na projektu se spolupodílí MAS Královédvorsko, který ho zaštiťuje pro náš mikroregion. Žákyně deváté třídy nalezly ve svém okolí a opakovaně vyzpovídaly pamětnici, rozhovor a vzpomínání nahrály. 11. prosince se též účastnily exkurze do Státního okresního archivu v Trutnově.

(Celý článek)

Projekt běží od září do dubna.  Jeho zadání spočívá v nalezení člověka ve svém okolí, který ve svém životě zažil na vlastní kůži hrůzy totalitního režimu – ať už nacistického nebo komunistického. Onen dotyčný navíc musí být ochotný se o svůj příběh podělit a účastnit se závěrečného vyhodnocení.

Tento bod už mají naše deváťačky – Bětka Teperová, Míša Drahošová, Bára Vlčková, Janča Holzknechtová a Anička Albrechtová zdárně za sebou. Shodou okolností oslovily babičku poslední jmenované – paní Evu Vávrovou. Její příběh plně splňuje zadání. Narodila se po druhé světové válce a jako malé dítě zažila znárodnění malé firmičky svého tatínka. Jako dospívající pak četla strýcovy dopisy z vězení své babičce. Ten byl vězněn na 18 let mimo jiné i ve Valdicích za vlastizradu – pomáhal totiž jako člen skupiny rodinám politických vězňů. Mimochodem – strýc pomáhal už za německé okupace. Z těchto důvodů neměla a nemá paní Vávrová o myšlenkách komunismu žádné iluze.

Dívkám se již podařilo celý rozhovor připravit, vést, nafotit a nahrát. Nyní je čeká vybrat z něj ty nejzásadnější momenty, neboť z nich vznikne tříminutová reportáž, která bude nahrána ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové v průběhu měsíce února.

Během těchto příprav navštívily naše žákyně v polovině prosince spolu s ostatními týmy z Královédvorska zapojenými do projektu Státní okresní archiv v Trutnově. Zde se od pana ředitele dozvěděly, co to archiv je, co vše uchovává a v čem jim může v projektu pomoci. Ve druhé části pak mohli všichni účastníci zcela výjimečně nahlédnout do zázemí archivu a jeho pomyslného srdce – rozsáhlých depozitářů plných vzácných i zcela běžných archiválií. Dotazy pochopitelně směřovaly na činnost archivářů i zabezpečení archivu před jeho zničením či vykradením. Vše je řešeno na velmi vysoké úrovni.

Co naše studentky ještě čeká? Kromě výše zmíněného musí zpracovat prezentaci o své pamětnici, kterou zveřejní a jakýmkoliv způsobem představí 25. dubna v 17 hod. v Hankově domě ve Dvoře Králové. Zde proběhne vyvrcholení celého projektu, vyhlášení vítězů a nejlepších prací z celého našeho mikroregionu. Setkají se zde pamětníci, žáci a žákyně, učitelé, zástupci pořádajících organizací, rodiče, široká veřejnost. I vy jste už nyní zváni.

Vítězi, tedy spíše vítězkami, jsou pro mě všechny naše žákyně už nyní. Již odvedly mnoho hodin kvalitní práce a ještě hodně mají před sebou. Nejednalo se jen o vyznání se v historických souvislostech, ale i o naučení se práce s technikou, pamětníkem, spolupracovat. To je přesně to, co se od současného školství očekává.

Přestože jako žákyně devátého ročníku mají mnohé jiné a důležité starosti, s nadšením a elánem se vrhly do velice náročného projektu. Navíc samy iniciují další mimoškolní pracovní setkávání se a vypravily se i do místa dětství paní Vávrové – do Úpice. Právě na nich vidím, že jsem udělal velice dobře, když jsem naši školu do projektu přihlásil. Děti mají rády příběhy, ne memorování se nezáživných dat. Celé moderní dějiny jsou protkány příběhy. Díky nim mohou příslušníci mladé generace snad lépe pochopit tak pro nás důležité a stále inspirující dvacáté století.

Dějiny mají tendenci se opakovat. Věřím, že poučeny z chyb našich předků právě tyto žákyně nedopustí, aby se ono heslo snad v budoucnu zopakovalo, jakkoliv se nyní zdá, že k tomu směřujeme.

Foto zde