Žák osmého ročníku Matěj Štipák napsal mezi našimi osmáky nejlepší slohovou práci na téma Adopce ano, či ne a proč. Tato práce byla zaslána do celostátní soutěže Síla rodiny pořádané lidmi z českého okolí pana Nicholase Wintona. Dle vyjádření pana dramaturga Tulise se jedná o práci velmi zdařilou, která se může ve finále za rok i umístit, proto jsem se ji zde rozhodl zveřejnit v plném rozsahu. Jedná se o velmi zdařilé slohové dílo s uměleckými prvky, které pochopitelně neodráží skutečný stav věcí. Veškerá podoba se skutečností je čistě náhodná, o skutečný příběh se nejedná.
Jednoho dne mi maminka a tatínek řekli: ,,Chceme udělat dobrý skutek a adoptovat dítě z dětského domova.“ Dodali, že by byli rádi, kdybych se s ním dělil o své věci, pokoj atd. Dále jsem se dozvěděl, že bych se musel o něj starat a musel bych být jeho vzor. Chtěli znát můj názor, ale na rozmyšlení jsem dostal jen týden.
Ve škole jsem nad tím neustále přemýšlel. Říkal jsem si, že to může být i výhoda – můžu si s někým hrát, budeme si pomáhat, budeme stát při sobě. Po škole jsem přišel domů a zamířil do pokoje. Zavřel jsem se tam a nevycházel. Po čtyřech hodinách jsem vyšel a ukázal jsem rodičům můj pokoj. Celý jsem ho předělal pro svého nového sourozence. Rozdělil jsem hračky, skříň na oblečení a postel jsem mu přenechal. Viděl jsem, jak se mamince dojetím lesknou oči a také jsem začal brečet. Tatínek mne pochválil a sdělil mi: ,,Za tohle můžeš jet do dětského domova s námi a pomůžeš nám s výběrem nového člena rodiny.“ Souhlasil jsem.
Druhý den jsme se tam vypravili. Byla tam spousta dětí, a to jak starších, tak i mladších. Náhle jsem však spatřil toho pravého. Byl asi o dva roky mladší. Ukázal jsem na něj a rodiče řekli: ,,Když se ti líbí, vezmeme ho.“ Já jsem se šel představit a rodiče šli vyplnit ,,papíry“. Za pár minut už bylo vše hotové a mohli jsme si ho odvést domů. Cestou jsme se zastavili na nákup jeho nového oblečení.
Doma jsem mu ukázal nový pokoj, kde bude spát a hrát si. Večer za mnou přišla maminka a s radostí mne objala. Pochválila mě a řekla: ,,Udělal jsi velmi dobrý skutek, a to se vidí málokdy.“ Věděl jsem, že je adoptovaný, ale bral jsem ho jako vlastního sourozence patřícího do rodiny odnepaměti. Po celý život to byl, je a bude můj bratr.
Matěj Štipák, 8. ročník
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím
phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.