POZOR! Jedná se pouze o archivní web, nový web naleznete na www.zsbt.cz
  O organizaci
  ZÁKLADNÍ ŠKOLA
  Mateřská škola
  Dokumenty
  Rubriky
  Statistika a login
školní e-mail administrace


  Novinky
20.03.2018: Finanční podpora z EU - projekty IROP a ESF
  Školní knihovna
  Školní jídelna
  Tělocvična
  Partneři
  Rodiče vítáni
rodicevitani.cz
  Mapa školství
mapaskolstvi.cz
  Vyhledávání

Vyhledat text

Slohová práce Matěje Štipáka inspirovaná činem Nicholase Wintona

Žák osmého ročníku Matěj Štipák napsal mezi našimi osmáky nejlepší slohovou práci na téma Adopce ano, či ne a proč. Tato práce byla zaslána do celostátní soutěže Síla rodiny pořádané lidmi z českého okolí pana Nicholase Wintona. Dle vyjádření pana dramaturga Tulise se jedná o práci velmi zdařilou, která se může ve finále za rok i umístit, proto jsem se ji zde rozhodl zveřejnit v plném rozsahu. Jedná se o velmi zdařilé slohové dílo s uměleckými prvky, které pochopitelně neodráží skutečný stav věcí. Veškerá podoba se skutečností je čistě náhodná, o skutečný příběh se nejedná. 

 

(Celý článek ...)



Jednoho dne mi maminka a tatínek řekli: ,,Chceme udělat dobrý skutek a adoptovat dítě z dětského domova.“ Dodali, že by byli rádi, kdybych se s ním dělil o své věci, pokoj atd. Dále jsem se dozvěděl, že bych se musel o něj starat a musel bych být jeho vzor. Chtěli znát můj názor, ale na rozmyšlení jsem dostal jen týden.

Ve škole jsem nad tím neustále přemýšlel. Říkal jsem si, že to může být i výhoda – můžu si s někým hrát, budeme si pomáhat, budeme stát při sobě. Po škole jsem přišel domů a zamířil do pokoje. Zavřel jsem se tam a nevycházel. Po čtyřech hodinách jsem vyšel a ukázal jsem rodičům můj pokoj. Celý jsem ho předělal pro svého nového sourozence. Rozdělil jsem hračky, skříň na oblečení a postel jsem mu přenechal. Viděl jsem, jak se mamince dojetím lesknou oči a také jsem začal brečet. Tatínek mne pochválil a sdělil mi: ,,Za tohle můžeš jet do dětského domova s námi a pomůžeš nám s výběrem nového člena rodiny.“ Souhlasil jsem.

Druhý den jsme se tam vypravili. Byla tam spousta dětí, a to jak starších, tak i mladších. Náhle jsem však spatřil toho pravého. Byl asi o dva roky mladší. Ukázal jsem na něj a rodiče řekli: ,,Když se ti líbí, vezmeme ho.“ Já jsem se šel představit a rodiče šli vyplnit ,,papíry“. Za pár minut už bylo vše hotové a mohli jsme si ho odvést domů. Cestou jsme se zastavili na nákup jeho nového oblečení.

Doma jsem mu ukázal nový pokoj, kde bude spát a hrát si. Večer za mnou přišla maminka a s radostí mne objala. Pochválila mě a řekla: ,,Udělal jsi velmi dobrý skutek, a to se vidí málokdy.“ Věděl jsem, že je adoptovaný, ale bral jsem ho jako vlastního sourozence patřícího do rodiny odnepaměti. Po celý život to byl, je a bude můj bratr.

Matěj Štipák, 8. ročník


| Autor: Mgr. Jiří Lux | Vydáno dne 08. 06. 2014 | 1890 přečtení |
| Počet komentářů: 82 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server