Ve středu 31. května vyrazili sedmáci do centra Dvora Králové, aby spolu s lektorem programu panem Jiřičkou z DDM Jednička absolvovali zajímavé dopoledne na téma středověké dějiny města Dvůr Králové.

(Celý článek...)

V sedmé třídě se nyní v dějepise probírá problematika středověkého města. Z tohoto důvodu jsem nemohl nabídku pana Jiřičky odmítnout. Žáci si tak v praxi mohli ověřit své teoretické znalosti o tehdejšímm městě a dění v něm, navíc se zevrubněji seznámili s dějinami Dvora a celého regionu.  

Prohlídka začala na náměstí. Zaposlouchali jsme se do nejstarších dějin města a prohlíželi všechny tamní památky. Člověk chodí často kolem, přesto si různých zákoutí, nápisů, vyobrazení, sošek detailněji ani nevšímá. Proto jsme se divili, co vše nového můžeme v nám tak známém prostředí spatřit. Mnohdy to je totiž ukryto nad našimi hlavami, my ale obtěžkáni starostmi a strastmi všedních dnů hledíme bohužel spíše k zemi. 

Po hodince vyprávění dostali žáci první úkol. Měli ve skupinkách odpovědět na těžké otázky týkající se dějin města a jeho památek. Mohli si zkusit i své komunikativní dovednosti a zeptat se náhodných kolemjdoucích, zda neznají odpovědi. K mému úžasu se do toho pustili s vervou a skutečně oslovovali mnoho lidí. Nebylo vůbec poznat, že by je současný trend komunikace jen přes sociální sítě nějak poznamenal. Naštěstí. Možnost podívat se na internet byla také zakázaná, přesto to jedna skupinka zkusila, byla však přistižena a i ona musela vyhledávat informace jinak.

Po vyhodnocení úkolu vedly naše kroky podél zbytků hradeb zajímavým způsobem se snoubících s moderní architekturou do kostela svatého Jana Křtitele. I přes problémy v chování některých jedinců, kteří nevěděli, co se zde smí a co ne, nás jeho prohlídka zaujala. Děti si mohly vyzkoušet sezení v lavici Žofie Bavorské, české královny, jíž toto královské věnné město patřilo. Na kůru nám poté Bětka Teperová moc krásně zahrála na varhany.

V kobce věže jsme si prohlédli výstavu k Rukopisu královédvorskému, který tu byl údajně nalezen v roce 1817 Václavem Hankou. Nejnovější zkoumání, kdy byl text zkoumán i metodami NASA, prokázalo, že se o falzifikát nejedná. Jde sice o palimpsest - nový text vyškrabaný na původním pergamenu, nicméně původně z 15. - 16. stol. Navíc Hanka rukopis nenalezl, již dříve o něm věděl místní kaplan Borč. Tyto skutečnosti byly velmi zajímavé i přínosné pro pohled na toto dílo, které tak zásadně ovlivnilo naše dějiny v 19. století. 

Závěrečný výstup kolem zvonů na ochoz věže, z něhož je vidět celé město i okolí, skýtal za krásného počasí nádherná panoramata.

Exkurze splnila svůj úkol. Děto odjížděly obohacené o velké množství zážitků a poznatků. Jako např.:

,,Ráno jsme poslouchali pana Jiřičku, který nám povídal o vzniku města a jeho obyvatelích. Už např. víme,  že kat  se musel, kromě mučení a popravování lidí, také postarat třeba o toulavé psy nebo o odklizení různých mršin, že v kostele měl své vlastní místo atd. Teď už víme alespoň něco o Šindelářské věži  a o jiných památkách Dvora. Také jsme se byli podívat v kostele, kde jsme vyšli na  věž, ze které bylo vidět celé město a okolní vesnice. Viděli jsme i malou místnost původně určenou pro ponocného a jeho rodinu. Ta teď slouží jako výstavní sálek pro šaty na sošku Panny Marie, která prý zachránila Dvůr před Turky. Obdivovali jsme kostelní zvony a byli jsme se podívat i na kůru, kde jsem si mohla zahrát na varhany. Bylo to úžasné slyšet ten tón, který jsem zrovna hrála, a navíc, když jsem věděla, že za mnou je tři tisíce píšťal! Zněly nádherně a rozezvučely celý kostel. Poté jsme se byli porozhlédnout i v kobce, kde prý dříve byla městská pokladnice a teď je tam malá výstavka  různých věcí, např. se tam dá nalézt hodně informací o Rukopisu královédvorském atd.

Mně se procházka po Dvoře líbila, protože teď vím, kolem čeho ve městě chodím a čeho si mám všímat. Úžasná pro mě byla i hra na varhany.          

Alžběta Teperová

,,U skupinového úkolu jsme se mohli ptát lidí okolo. Naše skupinka se ptala spíše starších lidí. Byla to docela zábava... Uvnitř kostela pak byl nepříjemný vzduch... Po příjezdu do Třemešné jsme si dali zmrzlinu a ještě cestou do školy zahodil spolužák botu ke slepicím, sranda. Já jsem si tedy výlet užila...

Jana Holzknechtová 

Foto ZDE