Ve středu 21. května se naši žáci osmé a deváté třídy v Hankově domě ve Dvoře Králové zúčastnili projekce dokumentárního filmu Mateje Mináče Nicholas Winton – Síla lidskosti a následné besedy s dramaturgem dokumentu panem Zdeňkem Tulisem.

(Celý článek ...)

Tak i oni poznali bližší okolnosti dnes již poměrně známého činu pana Wintona, který v době těsně před vypuknutím druhé světové války zorganizoval transporty 669 židovských dětí z Československa do bezpečné Anglie, kde tamní rodiny poskytly dětem nové domovy. Tím všem zachránil život před holocaustem. Tento plachý člověk se se svým činem nepochlubil ani vlastní manželce a nebýt velké náhody – nálezu tajného kufru na půdě po padesáti letech – by zřejmě nikdo pravdu nikdy nepoznal.

Nyní je čerstvě 105 let starý a stále velmi vitální pán, jemuž před pěti lety sebrali řidičský průkaz za rychlou jízdu v obci, který mu po uplynutí pětileté lhůty letos vrátili, a který stále dokáže pilotovat malé letadlo, již po několikáté navržený na Nobelovu cenu za mír.

Domnívám se, že za svůj čin si ji zaslouží daleko více než Evropská unie či Barack Obama. Bohužel Česká republika nehraje v mezinárodní politice tak zásadní roli, aby měl pan Winton šanci. Přesto se i naši žáci druhého stupně podepsali pod peticí za její udělení. Tu může dostat jen žijící osobnost, i proto je každý rok, kdy cenu nedostane, považován za ztracený, a to zejména vzhledem k velmi pokročilému věku pana Wintona. Petice je veřejně dostupná a podepsat ji může každý z webu: http://www.wintonfilm.com, kde se každý můžete dozvědět  o okolnostech příběhu pana Wintona více. Ten byl za zásluhy povýšen britskou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu a může tak užívat titul sir a je také nositelem i českých nejvyšších vyznamenání – to české úplně nejvyšší – Řád Bílého lva - má obdržet z rukou našeho prezidenta letos na podzim.   

Na žáky udělal dokument obrovský dojem. Mnozí, a to i ti nejpověstnější ,,drsňáci“ se neubránili slzám dojetí zejména ve chvíli, kdy pan Winton v dokumentu ve studiu zjistil, že v publiku sedí většina dětí, které zachránil a které se nyní postavily. 

V následné besedě se pan dramaturg snažil dětem přiblížit lidskou stránku činu i pana Wintona. Žáci se sami vžili do rolí dětí, které musely odjet pryč s tím, že své pravé rodiče již nikdy neuvidí. Snažili se vcítit do uvažování matek, které naposledy mávaly u vlaku svým mnohdy ne ani ročním dětem. V neposlední řadě se i naši žáci mohli vyjádřit, zda by souhlasili s adopcí cizího dítěte do jejich vlastní rodiny. 

Toto velmi kontroverzní téma je současně i tématem nového ročníku literární soutěže Síla rodiny. Osmáci tak měli možnost po zhlédnutí dokumentu i besedy napsat v rámci slohové práce formou vypravování, úvahy či básně svůj názor. Nejlepší práci napsal Matěj Štipák. Jeho text byl poslán do soutěže a dle slov pana dramaturga se jedná o práci velmi kvalitní, která má za rok ve finále nemalou šanci na umístění. Matějovi tak budeme všichni držet palce. 

Děti díky besedě opět trochu více pochopily a odhalily traumata a hrůzy druhé světové války. Pan dramaturg je současně požádal, zda by o tomto tématu nevedly debatu se svými prarodiči a praprarodiči, neboť je možné, že se mezi nimi ukrývá další Wintonovo dítě, které svůj osud ani nezná, protože se stále domnívá, že ho zachránil Červený kříž. Takovýchto dětí ve východních Čechách prý není málo… Tak se tato temná minulost stále vrací a snoubí se se zkušeností nejmladší generace, která ještě stále naštěstí zná hrůzy války jen z dějepisu či televize.    

P. S. Díky sousoší pana Wintona a jeho dětí na pražském hlavním nádraží se mohl Matěj a jeho spolužáci s panem Wintonem takto nepřímo i vyfotografovat, jak dokládají fotografie pořízené ze školního výletu osmé třídy.