Rozhodl jsem se zde zveřejnit práci Elišky Cermanové, která figuruje mezi dvaceti nejlepšími v rámci celé ČR v soutěži Komenský a my. V čem je její zvláštnost a odlišnost, nechť každý posoudí po svém!

(Celý článek ... )

Pohyb je přirozená součást každého dne i celého života člověka. Sport je pro lidi mnohé: emoce, adrenalin a radost z vítězství. Nejedná se jen o ten v televizi, ale i o ten, který vykonáváme sami svým vlastním tělem. Sport, pohyb nebo obyčejná tělesná výchova – to vše je nedílný kousíček obrázku dne zdravých a šťastných lidí. Jakákoliv tělesná činnost je pro tělo důležitá, nejen z fyzického hlediska. Pohyb představuje z psychické stránky pro mě útěchu. Pročistit si hlavu a přijít na jiné myšlenky někde v lese na čerstvém vzduchu představuje to nejlepší, co můžeme sami sobě dát. Také má dobrá nálada je v rukou pohybu. Taková procházka či běh v lese je motivací k úsměvu. Pohyb a jeho důsledky také léčí mnohé nemoci. Nepotřebujeme žádný prášek, sám pohyb je ten nejlepší lék. Kolektivní sporty pak radost i ,,léčbu“ ještě zdvojnásobí. Nejhezčí na tom je, že sport lze vykonávat za jakéhokoliv počasí. Televizi si sice také můžete zapnout kdykoliv, ale ta vám nikdy nedá tolik, kolik vám může dát sport. Pohyb je ta nejštědřejší věc, co znám. Má tolik odvětví, tolika rozličným sportům se může člověk věnovat. Každý chce někoho překonat, nejlépe sám sebe, každý chce pro sebe něco udělat, nejraději však chce pomoci ostatním. Přestože má sport tolik úžasných vlastností, nevážíme si ho a jsme stále více a více línější a nesportujeme. Je to ta největší chyba hned vedle těch dalších ,,pozitivních“ vynálezů lidstva typu atomová bomba, sekera a pistole, co jsme kdy udělali. Nese to důsledky jako obezita a stále tloustnoucí děti. Právě tito jedinci o to krásné přicházejí a pohrdají tím. Dnes raději každý sedí u počítače a jen tupě kouká. Kazí si oči, záda, mysl a dělá, že je šťastný, ale není. Jen mu barevný monitor vlezl do hlavy, je to jen hudba a barva. Je to jen tupá hra, co ho nevědomky užírá zevnitř. Nežijeme tím, co prožíváme, ale tím, co vidíme. Nežijeme tělem i duší. Nebuďme takoví, nebuďme líní!

Eliška Cermanová, 7. ročník