,,Co se stalo? Kdo nás napadl? Je válka? Nastala živelná pohroma? Neujely nějakému žákovi či snad učiteli nervy až tak, že na ně musela přijet vojenská posila?“ Tyto otázky si možná mnozí nezaujatí jedinci mohli klást, pokud včera dopoledne (čtvrtek 16. října) šli okolo nebo přímo pobývali v naší škole. Naštěstí se o žádný z výše obávaných poplachů nejednalo. To jen zástupci Armády České republiky navštívili náš druhý stupeň, aby se žáky absolvovali dopolední projekt Příprava občanů k obraně státu. Rozhodně to stálo za to, bylo se na co dívat a o čem mluvit. Posuďte sami…

(Celý článek...)

Na programu se podíleli vojáci z Agentury vojenského zdravotnictví pod vedením tiskového informačního důstojníka majora Vlastimila Schlingera a jejich cílem bylo žákům přiblížit práci Armády České republiky. Projekt měl dvě části – teoretickou a praktickou. Po absolvování každé z částí se skupiny prohodily.

Teoretická část obsahovala přednášku doplněnou o shrnující otázky, za jejichž správné odpovědi byli žáci odměněni různými vojenskými propagačními materiály jako puzzle, omalovánky atd. Navíc probíhala i soutěž mezi dívkami a chlapci, kdo nasbírá více správných odpovědí. Nakonec vyhrálo silnější pohlaví, kterému je zřejmě pochopitelně toto téma bližší, i když žen, jak jsme se dozvěděli, v armádě stále přibývá. Přednáška se zabývala představením armády jako celku, jejími složkami, působením v NATO a v zahraničních misích. Byla doplněna o ukázku výstroje a výzbroje vojáka včetně palných zbraní. O přestávce pak měly děti jedinečnou možnost samy se obléci do vojenského a ,,otěžkat“ i zbraň, čehož většina s velkým zájmem využila. Vyvrcholením teoretické části pak byla návštěva vojenského psa vycvičeného na hledání výbušnin a válečného hrdiny první třídy – Athose. Ten byl vážně raněn během mise v Afghánistánu. Od Američanů dostal stejnou péči jako běžný voják. Po vyléčení byl vyznamenán českým ministrem obrany. Jeho psí kolega pak předvedl excelentní práci, když v modelové situaci jízdy v autobuse, které se účastnili i figuranti z řad žáků, správně nalezl a označil místo, kde se skrývá výbušnina.

Praktická část se odehrávala v tělocvičně. Žáci si zopakovali čísla na tísňové linky a byli odměněni dárky – pravými vojenskými obinadly a náplastmi. Na modelu raněného si vyzkoušeli i praktické poskytnutí první pomoci. Dále byl všem ukázán správný transport raněných a zavázání dlahy na končetiny. Vše si mohli žáci i prakticky vyzkoušet a osahat. Vznikaly tak komické, ale zároveň i velmi poučné situace, kdy jsme se mohli přesvědčit, co děláme špatně a vše napravit. Tato zkušenost se nám jistě může někdy zúročit, i když se nám snad takovéto situace budou vyhýbat. Poté následovala prohlídka vojenské sanitky doplněná o výklad. Na závěr se žáci dozvěděli něco o zbraních hromadného ničení. Poutavé vyprávění paní majorky, jejíž práce jí na první pohled velmi baví, bylo doplněno i o ukázky (naštěstí jen na monitoru) jaderných výbuchů. Dozvěděli jsme se, jaké druhy výbuchů mohou nastat a že i takový obávaný atomový hřib může mít svou estetiku a půvab. Její figuranti pak předvedli, jak se po vyhlášení signálu (vlajkami) o chemickém útoku musí rychle dostat do obleků a plynových masek. Závěrem si mohly děti prakticky vyzkoušet naštěstí jen cvičné dopady chemických látek na lidské tělo a následnou léčbu. Všichni asi budeme mít navždy v paměti obrázky lidí zasažených skutečnými chemickými zbraněmi, nemluvě už vůbec o podobě lidského mozku po takové otravě.       

Celkově musím konstatovat, že se všem akce velmi líbila. Dokázala zabavit i to vůbec nejnáročnější publikum z řad i těch jindy nejotravnějších jedinců. Už to samo o sobě svědčí o atraktivitě absolvovaného programu. Některé žáky zaujala přítomnost vojáků, kteří mají za sebou i ty nejnáročnější mise v Afghánistánu, natolik, že je to inspirovalo k myšlenkám na podání přihlášek na střední vojenské školy a k touze stát se profesionálními vojáky. Pokud by se to byť jen jedinému z nich jednou podařilo, stala by se tato akce pomyslným startem jeho kariéry. I kdyby nakonec v sobě nenalezli tolik cílevědomosti, píle a vytrvalosti, jakou viděli ve všech těchto vojácích, přesto všem dětem dala tato akce mnohé. Především už mají více než jen základní povědomí o tom, proč tu naše armáda je, kdo a jak ji tvoří, co všechno dělá. Viděli před sebou opravdové hrdiny z masa a kostí, ne jen bojovníky z PC her. Poznali, že lidská svoboda není samozřejmá a že, i když to je mnohdy hodně daleko od nás, je často třeba stále podstoupit oběti nejvyšší, abychom se všichni tady mohli mít stále tak dobře. Všichni zjistili, že armáda není jen o svalech a hraní si na vojáčky, ale mnohdy zachraňuje i nás obyčejné lidi např. při povodních. Zkrátka bez těchto lidí bychom se nikdy nemohli cítit tak bezpečně v každém směru. Tímto děkuji pracovníkům Odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany České republiky za realizaci vskutku nádherného zážitkového programu a přeji jim mnoho dalších spokojených zářících dětských očí. To je ta nejlepší reklama, na kterou by ani ta nejlepší PR agentura nikdy nepřišla.