Slavnostním zakončení docházky do naší školy dnes již "bývalých deváťáků" bylo nádhernou, i když trošku smutnou událostí, jak pro samotnou 9. třídu, tak i pro rodiče, ale neméně smutní jsme byli i my  - učitelé.  A protože devátá třída si na závěr připravila velmi krásné rozloučení, potěšte se i vy!

Devítko - byli jste PRIMA!!!

Proslov – konec školního roku – rozloučení

Vážení přítomní, sešli jsme se zde, abychom ukončili zde prožitá školní léta a část našeho dětství.

Vzpomínáte si, jaký byl váš první krok do školy? Někteří možná ano, někteří ne. Pro každého znamenalo slovo „škola“ něco jiného. Pro někoho to byla radost a neznámé dobrodružství, na které se těšil, pro někoho zase strach či nechuť, ale všichni vkročili s velkou neznámou. Nikdo netušil, zda si najde nové kamarády, jestli se mu v tomto prostředí bude líbit, zda se bude dobře učit, či zda-li bude se všemi dobře vycházet.

Škola je základem života, no ano, samozřejmě, to už asi každý ví. Pojďme si proto říct, co nám škola dala a co nám vzala. Dala nám spoustu vědomostí, názorů i spoustu zkušeností. Postavila nás před nové, doposud nepoznané situace. Naučila nás řešit problémy, vytvářet si nové a nové názory, či se poznávat mezi sebou. Každý jsme si prožili své první školní lásky, první rozchody a odchody lidí, které jsme měli a i nadále máme rádi.Toho, co nám škola dala je hodně. A co nám vzala? Vzala nám hodně volného času a nervů, ale myslím si, že to stálo za to. Dále bych vám chtěla stručně připomenout nezapomenutelné zážitky naší třídy, a to ty nejveselejší. Nikdy nezapomeneme na Peldu a na jeho odpověď na otázku co jsi říkal? ne nic, nic. A taky na oslovení Tomáše Kavana paní učitelkou Minářovou, které znělo: Kavánek, Šavrda, Zlobil....Rovněž nezapomeneme na naši Janičku, která svým ohebným tělem předváděla skutečně komické věci, dále nezapomeneme na náš poslední školní výlet, který byl opravdu jedinečný…Těch zážitků na které nikdy nezapomeneme je spousta, ale kdybych měla zmiňovat  všechny, byli bychom tu asi dlouho.

Pomalu, ale jistě se blížil den, který bude náš poslední na této škole. Ten den je tady. Všichni se rozejdeme na různé školy a učiliště. A to bude naše další zkouška, která mnohým ovlivní budoucnost. Budete mi, holky a kluci, moc chybět a myslím, že každý v této třídě bude na ostatní vzpomínat. Domnívám se, že na nás nezapomenou ani naši učitelé, i když jsme je občas trochu pozlobili. Jen doufám, že na nás budou myslet hlavně v tom dobrém.

Od dnešního dne budeme na svou základní školu jen vzpomínat. Na to, co se nám podařilo, co jsme vyvedli, na kamarády, na společné průšvihy, na výlety, na Vás učitele, ke kterým jsme byli mockrát velmi kritičtí a měli jsme pocit, že toho, co po nás chcete, je moc, že je to zbytečné a že nás vlastně trápíte. Neumíte si představit, jak jsme si navzájem říkali, že se už strašně těšíme na konec tohoto utrpení. Dnes nám ale asi všem - někomu rychleji a někomu pomaleji - začíná svítat a chápeme, že velká většina z toho byla pro naše dobro. Byla to příprava na tvrdší přístup na středních školách a i pro celý budoucí život.

Naše třída se stala ( po těch 9 letech )  takovou jednou velkou rodinou, ve které všichni drží spolu a asi proto je to naše loučení pro nás tak smutné a bolestivé. Někdo se rozhodne odejít s radostí a s úsměvem, někdo to nedokáže a odejde se slzami v očích, snad pro každého bude těžké říci sbohem. Ale ve většině z nás se stejně dál skrývá ten malý, nejistý prvňáček, který neví, co se bude dál dít.

Měli bychom to ovšem zakončit slavnostně a optimisticky a hlavně s velkým DÍKEM. Díkem pro všechny ty, kteří to s námi celou tu dobu vydrželi, pro ty, kteří nám byli vždycky oporou a vždy nám pomohli, i když nemuseli, děkujeme vám!

Obzvláště pak děkujeme paním učitelkám : Benákové, Fischerové,  Hylmarové, Winkelhoferové a Mertlíkové. A dále taky samozřejmě paní učitelce Ambrožové a paní učitelce Kubové, které s námi prožili celou pubertu, ještě jednou vám děkujeme! Děkujeme všem, i těm, kteří nebyli zmíněni, ale pro naši cestu základní školou byli stejně tak důležití, jako všichni zde jmenovaní.

No a nakonec stačí jen říci :

                                           SBOHEM – ZÁKLADNÍ ŠKOLO!