POZOR! Jedná se pouze o archivní web, nový web naleznete na www.zsbt.cz
  O organizaci
  ZÁKLADNÍ ŠKOLA
  Mateřská škola
  Dokumenty
  Rubriky
  Statistika a login
školní e-mail administrace


  Novinky
20.03.2018: Finanční podpora z EU - projekty IROP a ESF
  Školní knihovna
  Školní jídelna
  Tělocvična
  Partneři
  Rodiče vítáni
rodicevitani.cz
  Mapa školství
mapaskolstvi.cz
  Vyhledávání

Vyhledat text

Výlet 6. třídy na Sněžku

Myslím, že můžu mluvit za všechny, když napíšu, že to bylo skvělé, úžasné, plné nevšedních zážitků a srandy! O podrobnostech napsaly dvě žákyně:

   

(Celý článek ... )



V pátek 19.6. se konal náš školní výlet na Sněžku a spaní ve škole. Ráno jsme počkali před družinou, kde jsme si nechali věci na večer a poté všichni natěšeně přešli k autobusu. Jelo se menším autobusem do Pece pod Sněžkou a cesta rychle utekla.

Vystoupili jsme na ve Velké Úpě a pokračovali v cestě dál na sedačkovou lanovku. Ke vstupu se na nás přišel podívat i malý místní psík, který by jel nejraději s námi. Jízda na lanovce byla báječným zážitkem pro celou naši třídu a všichni v pořádku vystoupili, i když jsme z toho měli největší obavy.

Naše další túra vedla na Růžohorky. Dělali jsme menší přestávky na svačinu a pití, šlo se svižným krokem a zanedlouho bylo z konce řady slyšet: „Jé, já už vidím Sněžku!", tak se pokračovalo v chůzi. Naše výprava došla na velké kamenné schody, které vedly až na vrchol Sněžky. Schody se jevily jako bezproblémové, avšak po půli cesty už jsme nemohli, bolely nás nohy a těžké batohy plné jídla a pití nám túru ještě stěžovaly. „Au, mě bolí nohy, kdy tam budeme?!", ozývalo se každou chvíli ze zástupu. Počítání schodů nás zabavilo při tak těžkém výstupu. A tak se šlo, šlo, šlo, vystoupalo se pořád výše a výše až byla vidět pořádně hustá mlha  a za ní jakýsi domek. Všem došlo, že je to přece Sněžka. „Konečně jsme tady!", vykřikovali jsme, když se došlo vždy po skupince nahoru a přešel se poslední schod. Počkalo se na všechny a potom přišel čas na odpočinek v poštovně na Sněžce. Každý si koupil, co chtěl. Nejvíce se kupovaly horké čokolády na zahřátí, protože byla zima jako v únoru, ale byl červen. Povídali jsme si a odpočívali.

Pak nastal čas na sestup dolů. Snad ještě horší než nahoru. Bolely nás palce na nohou, jak se to smekalo po kamenech, ale úspěšně se došlo až do Relax parku, kde měli bobovou dráhu-skvělý zážitek pro nás. Postavili jsme se do řady za sebe a postupně jsme odjížděli po dvou na bobovce. Většina odcházela se slovy: ?To bylo super, jedeme ještě jednou!", tak jsme se o to více s nejlepší kamarádkou Áďou těšily až přijdeme na řadu my. Odjely jsme v pohodě nahoru a potom byly zatáčky dolů, při kterých se muselo brzdit, protože při nebrždění tlak větru zatočil po svém a s Áďou dobře víme, o čem mluvíme.

Dal se tam zakoupit nanuk a  další drobné občerstvení. Nakonec výletu se skupina dala na cestu k  autobusu. Všichni si nesli ohromující a úžasné zážitky z výpravy a později z bobové dráhy. Podle mě byl výlet skvělý a určitě bych jela ještě jednou. Moc se mi to líbilo.

Nicole Dobrá

 

Opékání buřtů, stezka odvahy a spaní ve družině 

Pan řidič zastavil u parku a my se vydali směrem k družině, kde už čekaly maminky, které s sebou nesly něco čerstvě upečeného.

Ve družině jsme si odložili batohy a hurá na atrakce. Každý z nás si mohl vyzkoušet, jak se chodí po laně. Vypadalo to jednoduše, ale zdání klame. Také jsme se houpali na nové pletené houpačce za družinou.

,,Kdy si opečeme buřty?", zeptal se jeden z žáků.

,,Právě teď", odpověděla paní učitelka. A tak si každý opekl buřt. Někdo měl buřtík pěkně černý.

Po opékání se paní učitelka vytratila jako pára nad hrncem. A jak se paní vychovatelka starala o prvňáčky, tak i na nás musela dát pozor. Udělala z nás jednu velkou skupinu, která se vydala do lesa.

V lese u takové žluté závory se pomalu začaly oddělovat dvojice a trojice. Měli jsme baterky a čelovky, protože cesta byla vyznačena reflexními prvky na stromech.

Naše trojice už vyšla. Asi ve čtvrtině cesty za námi běželi dva zombie a u stromu seděl medvěd. Kolena se mně rozklepala hrůzou. Za chvíli už za námi nikdo neběžel. Skoro u cíle seděl pod stromem čert. Najednou se probudil a běžel za námi. My jsme utíkali, co jsme mohli. Před námi někdo šel. Asi další skupina. ,,Připojíme se k nim?", zeptala se Niky. ,,Tak jo", odpověděl jí Honza.

Připojili jsme se. V cíli jsme si uvědomili, že jsme to obešli dokola. Akorát prvňáci se báli a brečeli.

Ve družině si každý z nás lehl, ale nespali jsme, protože jsme čekali na paní učitelku, a tak jsme si zatím povídali o strašidelné cestě a celém výletu.Za chvíli přišla paní učitelka a my se pomalu chystali k spánku. Škoda že se čas nedá vrátit, aspoň bychom si to mohli zopakovat.

Adéla Janečková

Foto ZDE


| Autor: Mgr. Jana Kňourková | Vydáno dne 24. 06. 2015 | 1526 přečtení |
| Počet komentářů: 15 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server