Ve středu 24. září si museli mnozí šesťáci přivstat. Čekala je dlouhá cesta až do moravské metropole - do Brna. A proč tam? Právě zde totiž byl k vidění originál jednoho z nejstarších a nejcennějších exponátů českých muzeí – soška pravěké, až 30 tisíc let staré Věstonická venuše, která bývá vystavována jen jednou za několik desítek let. A to už teprve stálo za to přivstat si.

(Celý článek ... )

Odjeli jsme již před šestou hodinou ranní doprovázeni zatím nejchladnějším ránem letošního podzimu, přesto nás hřálo přesvědčení, že dnes zažijeme cosi výjimečného. Po tříhodinové cestě vlakem se naše skupinka ocitla ve druhém největším městě republiky. Vzorně jsme se přemístili do blízkého Moravského zemského muzea, kde zástupy školních výprav majících ten samý cíl nebraly konce. Po chvilce čekání vyplněné zhlédnutím výstavy mincí z nalezeného Boskovického pokladu vedly již naše kroky k nejdůležitějšímu bodu dnešní exkurze.

Věstonická venuše, keramická soška z pálené hlíny, symbol mateřství a kultu uctívání ženství z mladého paleolitu, která byla objevena profesorem Karlem Absolonem teprve před necelými devadesáti lety, je součástí putovní výstavy Unikáty českých muzeí. Tato expozice po celé léto připomínala 200 let, které uplynou v letech 2014 až 2018 od založení tří nejstarších muzeí u nás – v Opavě, Brně a v Praze. Tři nejvzácnější předměty ze sbírek tří nejstarších muzeí u nás byly poprvé vystaveny společně ve třech vitrínách vedle sebe postupně v Opavě ve Slezském zemském muzeu, poté v nové budově Národního muzea v Praze a nakonec letos v září i Moravském zemském muzeu v Brně.

Vedle příspěvku Moravského zemského muzea, jehož nejvzácnějším artefaktem je právě Věstonická venuše, žáci obdivovali také Hlavu Kelta ze Mšeckých Žehrovic, nejváženějšího předmětu ze sbírek Národního muzea v Praze. Jedná se o ukázku keltského umění ze třetího století před naším letopočtem na našem území. Svým provedením představuje nejdokonalejší dílo mezi obdobnými sochami. Jistě také není bez zajímavosti, že Hlava Kelta zdobí titulní stránku naší učebnice dějepisu pro šestý ročník a najednou ji viděly děti naživo. Slezské zemské muzeum pak jako třetí exponát přidalo Železné meteority z Opavy-Kylešovic. Ty jsou unikátní především díky tomu, že byly nalezeny v sídlišti paleolitických lovců, jehož stáří je datováno do doby před 18 000 lety.

Žáci byli rozděleni na dvě poloviny a ty pak postupně mohly zhruba v pěti až deseti minutách obdivovat krásu našich tří nejvzácnějších exemplářů hezky pohromadě. Nejvíce pozornosti se samozřejmě dostávalo Věstonické venuši, o níž se ještě učit budeme. Nejednoho žáka zaujalo, že je soška velmi malinká, daleko menší než ukazují její velmi známé fotografie v učebnicích. Její cena je nedozírná, proto je také chráněna nejen odolnou vitrínou, ale i hlídací službou, která nepřipustí ani pouhé dotknutí se vitríny pro lepší společný snímek žáka se vzácnou soškou, o čemž se na vlastní kůži mohl přesvědčit Jenda Horák.

Čas vyhrazený pro obdiv však velmi rychle utekl, přesto ho žáci využili dokonale, i když někteří po vzoru japonských turistů v Praze více fotografovali a filmovali, než by se naživo ,,kochali“ tou nedozírnou krásou. Program v muzeu pokračoval výstavou vzácných kamenů, nerostů a minerá lů, jejichž krásu děti také se zájmem obdivovaly, i když je více docení až později ve výuce přírodopisu.

Návštěvou muzea a obdivem vzácných předmětů však obhlídka Brna neskončila. Naopak. Následovala prohlídka interiérů symbolu Brna – novogotické katedrály sv. Petra a Pavla, kde někteří, pro pedagogický dozor zcela nečekaně, začali zpytovat své svědomí, poklekli, modlili se a vzpínali své dlaně k nebi, budiž jim tedy odpuštěno. =)

Protože se pak již přiblížila doba oběda, zamířily naše další kroky na brněnské centrální náměstí Svobody, kde drtivá většina dětí využila služeb Mc Donaldu, což se v jejich očích minimálně vyrovnalo zážitku ze zhlédnutí Věstonické venuše. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se později dozvěděli, že v době, kdy se všichni ubírali do ,,Mekáče“, jsme měli jedinečnou příležitost přesně v 11 hodin chytit kuličku z brněnského orloje, nové stavby na zdejším náměstí připomínající více než orloj spíše černou raketu. Do útrob orloje vždy v 11 hodin směřují dlaně Brňanů i turistů s jediným cílem, chytit šém. Bohužel my jsme dali přednost nasycení našich žaludků, i když poté jsme také orloj obdivovali. Proč v 11 hodin? Jedná se o tzv. brněnské poledne, připomínající třicetiletou válku, kdy díky dřívějšímu poledni a lsti z toho vycházející bylo Brno před Švédy uhájeno.

Další naše cesta vedla k pověstmi opředenému Brněnskému drakovi na staré radnici, kde jsme se vyfotili, nakoupili suvenýry a vydali se vzhůru pěšky, ne šalinou = hantecem tramvají, na Špilas = Špilberk. Obávané vězení a pevnost nám poskytly nádherné výhledy na město. My jsme absolvovali prohlídku kasemat, barokního opevnění a vězeňských cel. Celým areálem nás provázel velmi sympatický mladý a humorem oplývající průvodce, který s nadhledem sobě vlastním vysvětlil dětem důvody, proč v hradbách není signál mobilní, natož na wifi, neboť mnoho dětí si chtělo krátit den jiným, méně interaktivním způsobem, ale takto všichni museli vnímat průvodce.

Po skončení prohlídky, kdy jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli i vězení pro masové vrahy, jehož podobu bychom mohli zavést i ve školním sklepení a užívat ji pro zvlášť zlobivé žáky =),poté jsme jako poslední atrakci obdivovali volně se pasoucí živé kozy na Špilberku uprostřed druhého největšího města u nás. Tuto atrakci jsme si jako správní vesničané nemohli nechat ujít.

Následovala už jen cesta na nádraží a po tříhodinové pouti jsme krátce před sedmou večerní dorazili zpátky do Třemešné. Za celou cestu se nic nestalo a já mohu děti pochválit za vzorovou kázeň ve vlaku i během návštěvy výstavy a města samotného. Podle ohlasů dětí se jim exkurze líbila. Vždyť někteří už třeba Věstonickou venuši nikdy neuvidí. Pro jiné byla i takováto dlouhá cesta vlakem první svého druhu v životě. Nejen pro velké, ale i pro tyto drobné, malé zážitky stojí za to exkurze pořádat, a protože byli šesťáci hodní, již nyní mohu slíbit, že další pro ně už brzy chystám.

Mgr. Jiří Lux             

Dne 24. září jsme navštívili město Brno. Odjížděli jsme v 5:50 z Bílé Třemešné vlakem. Pokračovali jsme přes Pardubice do Brna. Tam jsme se vydali směrem k muzeu. Nejdříve jsme viděli Boskovický poklad, kde se nacházely všelijaké mince jako např. ty z doby Karla IV. nebo Přemysla Otakara II. Pak jsme již zhlédli to nejdůležitější - Věstonickou venuši, Hlavu Kelta a také meteority. Poté jsme ještě obdivovaly různé meteority a pracovnu pana profesora Absolona, který jako první objevil na Moravě jeskyně. 

Poté jsme šli na náměstí, kde jsme se naobědvali a obdivovali jejich vlastní netradiční orloj. Poté vedly naše kroky do kostela svatého Petra a Pavla. Tam to bylo nádherné. Pak následovala prohlídka kasemat na hradě Špilberk.

Tam byly voskové figuríny hlídačů a vězňů. První část kasemat byla věznicí pro padělatele mincí, lupiče atd. Ti zde museli pracovat. Byla tam i černá kuchyně. Druhá část byla postavena pro masové vrahy. Ti nepracovali. Zde byly jen takové dřevěné boudy pro vězně, kde byli připoutáni a nedostávali jídlo ani pití, taková hladomorna.Na hradu je i bunkr ze 2. světové války.

Následovala cesta k vlaku, přestup v Pardubicích, Hradci Králové a Jaroměři a výstup doma v Bílé Třemešné, kde na nás čekali rodiče nebo jsme šli domů pěšky.

Adéla Janečková, 6. ročník

Foto ZDE a ZDE