Ve středu 23. března se žáci osmé třídy vydali vlakem na nedalekou výraznou barokní památku regionu - Hospital Kuks, aby si v praxi připomněli a osvěžili vědomosti a znalosti doby barokní. 

(Celý článek...) 

Žáci si prošli celý v nedávné době rekonstruovaný areál, tedy zahradu, lapidárium s originály soch ctností a neřestí od sochaře Brauna, kdy nám byla odborně se zasvěcením vysvětlena symbolika všech 24 plastik. Navštívili jsme též celý komplex hospitalu. Zhlédli jsme mimo jiné i lebku maminky hraběte Šporka, s níž neustále rozmlouval, což něco o barokním vztahu k smrti již vypovídá, dále maketu celé tehdejší podoby rozsáhlého areálu vystavěného známým architektem Alliprandim, barokní lékarnu a konečně i hrobku majitelů - hrabat Šporků a jejich rodinných příslušníků.

Vzhledem k tomu, že jsme památku navštívili v poslední den jejího zimního spánku, mohli jsme si celou barokní atmosféru vychutnat bez rušivého davu turistů, který jinak Kuks vloni každý den obklopoval. Navíc nás provázel sám správce místního depozitáře a zástupce kastelána, takže jsme měli vskutku odborný zajímavý výklad trvající téměř dvě hodiny, tedy dobu a kvalitu, kterou bychom si v sezóně mohli jen sotva dovolit. Fakt, že jsme nemohli pro inventuru navštívit muzeum lékáren, nám tak vůbec nevadil.

Všichni osmáci se zaujetím vyslechli symboliku životní poutě a prožívání barokního člověka, které jsou na Kuksu znázorněny stavbami od zámku přes most a hospital sloužící stejně jako dnešní hospic pro poslední dny lidí až po hřbitůvek. V případě samotného Šporka je pak to samé znázorněno výhledem z dnes již neexistujícího zámku přímo symetricky rovně do protějšího kopce, na němž stojí hospital s kostelem a hrobkou s hořícím věčným světlem. Právě hrobka je v úrovni výhledu ze zámku, aby symbolizovala jasnou konečnost života a vždy na to pána upozornila. Jen nám to připomíná, že tehdejší člověk bral smrt jako běžnou součást lidské poutě k životu věčnému a rozhodně se jí na rozdíl od dnešní doby nevyhýbal a nebál se jí. Jako zajímavost se pak jeví fakt, že i v samotné hrobce dnes čas od času bývají svatby milovníků černého oblečení, kdy je oddává smrtka. Nu, proti gustu žádný dišputát.

Jediným záporným bodem exkurze pak byly všudypřítomná zima a chlad. Ty zvládli osmáci s přehledem a vůbec si nestěžovali. Kázeň byla také velmi špičková a celý výklad vyslechli žáci se zaujetím a mnohými otázkami si své znalosti ještě rozšiřovali. Zasloužili si tedy pozvání na horký čaj a čokoládu do nedaleké restaurace zařízené jak jinak než barokně. To nikdo neodmítl.

I když jsme poté stihli vlak jen s veškerým svalovým vypětím při záverečném sprintu k zastávce, celkový obraz pohodové exkurze tím rozhodně narušen nebyl. Nezbývá než konstatovat, že takovýto průběh a přátelskou atmosféru bych si přál vždy a byl bych maximálně spokojen. Osmáky rád vezmu na nějakou příští zajímavou a tematicky se k jejich dějepisnému učivu važící exkurzi. 

Mgr. Jiří Lux

Foto zde