Bohužel letos porota žádný náš literární příspěvek, kterých bylo dohromady z osmé a deváté třídy pět, do republikového finále neposlala. Vzpomeňme, že vloni v této soutěži zažila velký úspěch současná žákyně osmé třídy Eliška Cermanová, která si užila i tři dny v místě soutěže a zkusila napsat velmi těžký vědomostní test. Její práce se tehdy dostala mezi dvacet nejlepších z celé ČR.

Letos bylo téma: Štěstí a jeho podoby. Žáci se měli formou úvahy vyjádřit, co za štěstí považují a co k němu vede. Přestože letos žádná naše práce dál nepostoupila, i tak si myslím, že jedna tu je velmi kvalitní. Asi není náhoda, že ji napsala opět Eliška Cermanová, jež patří nejen mezi nejlepší recitátorky v kraji, ale také mezi nejlépe píšící a literárně tvořící žáky minimálně naší školy. Proto tu uvěřejňuji její text a zároveň vyslovuji můj obdiv. Pevně doufám, že příští rok se nám už opět zadaří...

,,Štěstí? Co je to vlastně štěstí? Nedá se chytit ani koupit, není hmotné! Známe ho spíše jako náhodu, něco nejistého, jako to, v co doufáme, možná i naději či zázrak. I tak stále věříme, že budeme mít štěstí, najdeme čtyřlístek nebo uvidíme padat hvězdu a uslyšíme tu známou větu: ,,Budete mít štěstí!“ Ale co budeme mít?

Štěstí… to není věc, ale není to ani pocit! Třeba je to jen to, v co jsme tolik věřili a teď je to skutečností, chvíle napětí a emocí, samotné vyvrcholení víry. Víry v co? Nejspíše ve výhru, lepší plat, spokojenou rodinu, … Ale když o něčem sníte, věříte či doufáte v naději ve štěstí, děláte pro to vše, a stále se vám to nedaří, neuznáte chybu v sobě ani okolí, pak za to může neštěstí. Zvykli jsme si na náhodu, jsme na ni upnutí. Jak ale můžeme být upnutí na něčem, co vlastně ani neznáme? Než zjistíme, oč jde, už je pryč. Jako malé neposedné nic létající od jednoho k druhému.  

Myslím však, že i každodenní a jinak běžné děje můžeme považovat za určitý druh štěstí. Vážit si toho, co máme, nám trochu chybí. Abychom štěstí poněkud pomohli, k váze občas něco přidáme, či ubereme. Tak vzniká podvod a lež – to, co známe už z dob dávno před Kristem. Slýcháme každá den v novinách nebo televizi, jací jsme neuvěřitelní, co je nového… Ale nikdo nikdy nenapíše o tom, v čem jsme stejní, co se od těch dávných dob nezměnilo. Ženeme se dopředu zaslepení a hluší, nevšímáme si ztrát… Jediné, co je doopravdy konstantní, je smích, radost, láska, smutek, nenávist a už tehdy znali a pocítili i štěstí a neštěstí. Neměli vysoká plat, neměli třeba žádný, zato měli rodinu, smáli se a byli doopravdy šťastní.

Z toho vyplývá, že asi nebudeme tak vyspělá civilizace, že? Proč nedokážeme být šťastní a veselí jen tak? Z toho, že máme fantastickou rodinu, nejlepší kamarády nebo prostě z toho, že svítí sluníčko. Plat nám mohou kdykoliv snížit, ale je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno. Neměli bychom se spoléhat na nejistoty, ale pracovat na tom, aby ti kolem nás byli šťastní. Obšťastněme jen tak kolemjdoucí, neboť i úsměv na tváři jiných dokáže rozzářit ten váš.

Význam? To jako proč bych měla věřit v sudičky, zlatou rybku či už zmíněnou sílu čtyřlístku? Víra je důležitá, stejně tak ale i realita. Správné dávkování těchto dvou těžko stravitelných přísad nám pomůže prodloužit život. Ať si to nechceme mnohdy přiznat, všichni jsme šťastní. Alespoň na chvíli. Když někdo říká, že ne, tak to asi nemá v sobě srovnané, nebo je nesmírně sobecký. Co by pak měly říkat děti ve squatech, dětských domovech nebo v chudých zemích kdesi v Africe? Všimněte si někdy v dokumentech, že si nestěžují, přitom jich denně umírají tisíce! Je až neuvěřitelné, že se dokážou smát…"