Blížící se konec školního roku avizují školní výlety. Naše třída se letos, 9. června, vydala na cestu vlakem s jasným cílem. Ocitnout se v ráji. A tak jsme se, jako v pohádce, vypravili za sedmero řek a sedmero hor...Tedy to už trochu přeháním, ale cíl naší cesty měl opravdu poněkud pohádkový název - Sedmihorky.

(Celý článek...)

Pravda, museli jsme si trochu přivstat, ale komu by vadilo postávat už o půl sedmé na nádraží, když nemusí do školy.

Všechny děti byly vzorné a dochvilné (tedy dík patří hlavně rodičům, že je včas přivezli),  a tak jsme se, jako praví turisté s kšiltovkou na hlavě a batohem na zádech, vydali vlakem do Českého ráje. Cestu nám zpestřila výluka vlaku, a někteří z nás (zejména paní učitelka) na jízdu řidiče autobusu, kterému se možná v noci zdálo, že se stal řidičem formule 1, dlouho nezapomenou. Až v Semilech jsme pochopili, že se pan řidič snažil stihnout vlak, který nás měl posunout dál. Což se naštěstí podařilo, a tak jsme v deset hodin dopoledne vyrazili do skal.

Měli jsme ten den opravdu štěstí na všechno. Na vlaky, které na nás vždycky počkaly, na počasí, které bylo opravdu nádherné (no uznejte, obloha vymetená a teploty okolo 28 stupňů ve stínu), na lidi, které jsme potkávali ve vlaku a v bistrech... Zkrátka na vše.

Dvanáctikilometrovou túru jsme prokládali zastávkami na zámku Hrubá Skála, na hradě Valdštejn a nesmím zapomenout ani na kemp v Sedmihorkách, který přišel vhod všem dětem, které už táhly nohy za sebou... Byl jako v pohádce a měl opravdu kouzelnou moc. Takhle nějak si představuji účinky živé vody. Jakmile  děti uviděly kemp, zapomněly na únavu, na bolavé nohy a další hodinu skákaly na trampolínách, máčely nohy v nádrži a zahrabávaly se do písku. Odměnou jim pak byly i dva óbrtalíře hranolek...U nich jsme si zase docela živě s paní vychovatelkou představovaly nálety kobylek na pole a louky...Nezapomenutelný pohled.

Výlet jsme si opravdu náramně užili a kromě několika drobností (ztracené suvenýry, sfouknutá kšiltovka, které ale určitě udělaly radost nálezcům) jsme ho prožili v opravdu skvělé náladě.

A protože byl opravdu NEJ, přijeli jsme dokonce o dvě hodiny později. Moc děkujeme rodičům za pochopení. Nešlo prostě přijet dřív. To jsme dětem nemohly udělat.

Velký dík též patří navíc rodičům Marka a Natálky, kteří nám na cestu a vstupy přispěli opravdu  nemalou finanční částkou, díky které měli druháci výlet takřka zdarma.

Závěrem bych chtěla poděkovat všem dětem za chování na výletě, které bylo až na drobné výjimky ukázkové, rodičům za vstřícnost a pochopení a paní vychovatelce za to, že s námi jela.

P.S. Pokud máte někteří pocit, že druháci po celodenní túře, ve velkém horku, vstávání po páté hodině padnou, sotva nastoupí do vlaku zpět, velice se mýlíte. Celou cestu v kupé hráli hry, zpívali, chlubili se suvenýry a připravovali se na uvítání s rodiči. A tak se kolem 22. hodiny z nádraží ve Dvoře Králové nesl do noční krajiny chór neunavitelných druháků: V řadě za sebou vaše děti jdou...

Foto zde.